-
- Księstwo Cieszyńskie
- Těšínské knížectví
- Olza - Święta rzeka
- Olza nebo Olše?
- Zaolzie
- Skąd wzięło się określenie Zaolzie
- Když se řekne Zaolzie
- Śląsk Zaolzański-korzenie polskości
- Obecność Polaków na Zaolziu w ujęciu historycznym i współczesnym
- Etnická identita obyvatel těšínského Slezska a její utváření v histor. kontextu
- Etnická identita obyvatel těšínského Slezska a její utváření v histor. kontextu2
- Československo - Stát, který zklamal aneb o českém nacionalismu
- Poláci na Těšínsku-DOPORUČUJI PŘEČÍST
- Poláci na Těšínsku - studie
- Wszystko zostało zbulane!
- Polské hříchy na Češích?
- Biuletyn Instytutu Pamięci Narodowej
- Nesdílené sympatie
- Coexistentia-Soužití a politická reprezentace polské menšiny na Těšínsku
- Omluva ČT za nevhodné výroky
- Sporne Zaolzie
- Kim są Czesi? Pepicy, knedlicy czy może czechmani?
- Fragment książki Tomasza Janowicza „Czesi”
- Mapy Zaolzia on-line
- Mapa turystyczna Zaolzie - reakcja fanatycznych Czechów
- Turystyczna mapa Zaolzia wywołała irytację naszych południowych sąsiadów
- Zaolzie – mapa turystyczna
- Mapa Zaolzia
- Historia na pograniczu ciągle parzy
- Rozważania nad historią i współczesnością Zaolzia
- ŁAMANIE PRAW CZŁOWIEKA NA ZAOLZIU
- Asymilacja, czy wynarodowienie?
- Česko - polské vztahy v novější historii Těšínského Slezska
- Středoevropské politické studie o Těšínsku
- Upiory wracają nad Olzę
- Konferencja pt. Zaolzie i Zaolziacy. Genius loci, genius populi.
- Zaolziańscy Polacy a Polska: oczekiwania, nadzieje, postulaty, pretensje
- Bez narodowości – nowe zjawisko w Republice Czeskiej i na Zaolziu
- Polacy na Zaolziu – uwagi ogólne
- Dylematy tożsamościowe Polaków na Zaolziu.
- Zaolziańscy Polacy i Czesi międziy dobrym sąsiedztwem a wielką polityką
- Bitwa o polską duszę
- Ještě o postojích některých Čechů k Polákům - na základě dopisů od čtenářů Britských listů
- Je to pravda, že Češi nemají rádi Poláky?
- Čas a přítomnost
- Bořitel i stavitel kulturních hodnot v poezii českého Těšínska Kazimierz Kaszper
- Wystawa w Cieszynie na rynku zorganizowana w ramach Obchodów 100-lecia Odzyskania Niepodległości.
- Skoczów: Nowy pomnik ma pielęgnować pamięć
- Zaolzie - sporny punkt na granicy Polski
- Zapomnieliśmy o Polakach z Zaolzia?
- Cieszyniacy w drodze do niepodległości
- Hospicjum Zaolzie - recenzja
- Przez granicę. Polacy i Czesi w XX wieku na łamach "Karty"
- Přes hranici. Poláci a Češi ve 20.století na stránkách "Karty"
- Myślenie ma kolosalną przeszłość
- Historia pewnego słupa
- Śląsk
- Powstania śląskie
- Ankieta Zwrotu
- Putin poucza świat o Zaolziu
Zachodnia część Księstwa Cieszyńskiego
Západní část Těšínského knížectví
Karol Daniel Kadłubiec: Olza, nebo Olše?
13.05.2019 20:39
Nikdo z autochtonů, a je jedno, zda jde o Čechy nebo Poláky, neřekne, že se jde koupat do Olše, ale jen do Olzy. Lid totiž uchovává přes celá staletí staré formy, které dokumentují jeho pradávné dějiny.
Nikdo z autochtonů, a je jedno, zda jde o Čechy nebo Poláky, neřekne, že se jde koupat do Olše, ale jen do Olzy. Lid totiž uchovává přes celá staletí staré formy, které dokumentují jeho pradávné dějiny.
Skoro před půl stoletím publikoval (a nebyl sám) L. Novák v časopise Těšínsko (č. 3, rok 1970) článek nazvaný O jménech osad a řek ze slovanského základu a o jiných typech. Dotkl se zde i názvu hlavní těšínské řeky, jež má dvojí formu, tedy buď Olza, nebo Olše. Napsal to, o čem jazykovědci vědí odedávna, že totiž forma Olše je neologismem, vědecky anachronním, který byl úředně zaveden v roce 1961 bez jakékoliv konzultace s odborníky.
Na počátku bylo indoevropské „ol“
Je zcela průkazné, že motivy přejmenování Olzy na Olši byly politické, o čemž svědčí i skutečnost, že téměř současně byl zrušen okres Český Těšín, jehož území bylo o rok předtím včleněno do nového okresu Frýdek-Místek. Zatímco v dosavadním českotěšínském okrese obývali zdejší autochtonní Poláci kompaktní území a stanovili značné procento jeho obyvatel, v novém okrese, vesměs českém, s obtížným dojížděním do okresního města, vznikla úřadům naděje na jejich urychlenou asimilaci. Kromě toho začali někteří aktivisté považovat formu Olza za polskou, k níž bylo nutno vytvořit český protiklad. Tak vzniklo úřední pojmenování Olše. Opíralo se mj. o práci Václava Davídka nazvanou Osídlení Těšínska Valachy (Praha 1940), kde autor píše: „Olše, Olza, řeka. Odvozeno od slova olše, mezi nimiž patrně řeka protéká…Popolštěný název Olza je zapisován už v 16. století, střídavě s českým názvem“. Jde však o hrubé nedorozumění. Proč? Zde odkazuji na články předního českého historika profesora Jaroslava Valenty z ČSAV a profesora Rudolfa Šrámka z Masarykovy univerzity, bývalého předsedy Onomastické komise Akademie věd ČR. Druhý jmenovaný publikoval v Zpravodaji Městského úřadu v Českém Těšíně text nadepsaný Vyjádření stanoviska ke jménu řeky Olše (Olzy). Píše v něm mj., že Olza patří k nejstarším jazykovým památkám Evropy, k jazykovým skvostům rovným nejcennějším archeologickým nálezům, které by měly být, stejně jako ony, chráněny. Vysvětluje, že jde o název odvozený od indoevropského kořene „ol“, který znamenal vlhkost, vodnatost (viz Volha). Olza tedy znamená vodu. Geneze pojmenování spadá do dob, kdy o češtině a polštině se nikomu ani nezdálo. Forma Olše vznikla s největší pravděpodobností jako projev lidové etymologie. Lidé si nedovedli vysvětlit, co Olza znamená, Olši spojovali se stromy (vidíme to i u Davídka), které lemují její břehy.
Žádné komplikace s osobními dokumenty
Nikdo z autochtonů, kteří zde žijí mnoho pokolení, a je jedno, zda jde o Čechy nebo Poláky, neřekne, že se jde koupat do Olše, ale jen do Olzy. Lid totiž uchovává přes celá staletí staré formy, které dokumentují jeho pradávné dějiny. Jsem přesvědčen o tom, že je naší povinností, abychom je ctili a předávali dále. Jsou svědectvím i našich dávných evropských kořenů. Konečně by také zanikla názvoslovná hranice. Hraniční řeka, protékající Těšínskem, by měla ne dělit, ale spojovat, tím více, že se pořád mluví o společném Euroregionu Těšínské Slezsko. Takto dělí tento Euroregion na český (Olše) a polský (Olza). Nemělo by jít o problém, když se skoro přes noc přejmenoval například Gottwaldov na Zlín, podobně jako řada ulic a částí měst. Navíc by zde nevznikly žádné komplikace spojené s osobními dokumenty, jelikož neexistují místní názvy související s touto řekou. Konečně by šlo i o projev úcty k zdejšímu autochtonnímu obyvatelstvu, a to bez ohledu na národnost. Doplňuji ještě jednu citaci profesora Šrámka: „Vrácením původního jména Olza by naše republika zdůraznila respekt k zachování svědectví o jazykové a kulturní kontinuitě staré Evropy, jak je doložena v její nejstarší existující jazykové vrstvě, totiž ve jménech řek. Tím by se postoj naší republiky plně ztotožnil s postojem i praxí jiných zemí (včetně Polska), kde se na zachování vlastních jmen tohoto druhu velmi dbá.“ A co je neméně důležité, šlo by o nápravu politických rozhodnutí z dob, které by neměly mít dopad na současnost.
(Autorem článku je profesor PhDr. Karol Daniel Kadłubiec, DrSc. Působí na Katedře slavistiky Ostravské univerzity)
Na počátku bylo indoevropské „ol“
Je zcela průkazné, že motivy přejmenování Olzy na Olši byly politické, o čemž svědčí i skutečnost, že téměř současně byl zrušen okres Český Těšín, jehož území bylo o rok předtím včleněno do nového okresu Frýdek-Místek. Zatímco v dosavadním českotěšínském okrese obývali zdejší autochtonní Poláci kompaktní území a stanovili značné procento jeho obyvatel, v novém okrese, vesměs českém, s obtížným dojížděním do okresního města, vznikla úřadům naděje na jejich urychlenou asimilaci. Kromě toho začali někteří aktivisté považovat formu Olza za polskou, k níž bylo nutno vytvořit český protiklad. Tak vzniklo úřední pojmenování Olše. Opíralo se mj. o práci Václava Davídka nazvanou Osídlení Těšínska Valachy (Praha 1940), kde autor píše: „Olše, Olza, řeka. Odvozeno od slova olše, mezi nimiž patrně řeka protéká…Popolštěný název Olza je zapisován už v 16. století, střídavě s českým názvem“. Jde však o hrubé nedorozumění. Proč? Zde odkazuji na články předního českého historika profesora Jaroslava Valenty z ČSAV a profesora Rudolfa Šrámka z Masarykovy univerzity, bývalého předsedy Onomastické komise Akademie věd ČR. Druhý jmenovaný publikoval v Zpravodaji Městského úřadu v Českém Těšíně text nadepsaný Vyjádření stanoviska ke jménu řeky Olše (Olzy). Píše v něm mj., že Olza patří k nejstarším jazykovým památkám Evropy, k jazykovým skvostům rovným nejcennějším archeologickým nálezům, které by měly být, stejně jako ony, chráněny. Vysvětluje, že jde o název odvozený od indoevropského kořene „ol“, který znamenal vlhkost, vodnatost (viz Volha). Olza tedy znamená vodu. Geneze pojmenování spadá do dob, kdy o češtině a polštině se nikomu ani nezdálo. Forma Olše vznikla s největší pravděpodobností jako projev lidové etymologie. Lidé si nedovedli vysvětlit, co Olza znamená, Olši spojovali se stromy (vidíme to i u Davídka), které lemují její břehy.
Žádné komplikace s osobními dokumenty
Nikdo z autochtonů, kteří zde žijí mnoho pokolení, a je jedno, zda jde o Čechy nebo Poláky, neřekne, že se jde koupat do Olše, ale jen do Olzy. Lid totiž uchovává přes celá staletí staré formy, které dokumentují jeho pradávné dějiny. Jsem přesvědčen o tom, že je naší povinností, abychom je ctili a předávali dále. Jsou svědectvím i našich dávných evropských kořenů. Konečně by také zanikla názvoslovná hranice. Hraniční řeka, protékající Těšínskem, by měla ne dělit, ale spojovat, tím více, že se pořád mluví o společném Euroregionu Těšínské Slezsko. Takto dělí tento Euroregion na český (Olše) a polský (Olza). Nemělo by jít o problém, když se skoro přes noc přejmenoval například Gottwaldov na Zlín, podobně jako řada ulic a částí měst. Navíc by zde nevznikly žádné komplikace spojené s osobními dokumenty, jelikož neexistují místní názvy související s touto řekou. Konečně by šlo i o projev úcty k zdejšímu autochtonnímu obyvatelstvu, a to bez ohledu na národnost. Doplňuji ještě jednu citaci profesora Šrámka: „Vrácením původního jména Olza by naše republika zdůraznila respekt k zachování svědectví o jazykové a kulturní kontinuitě staré Evropy, jak je doložena v její nejstarší existující jazykové vrstvě, totiž ve jménech řek. Tím by se postoj naší republiky plně ztotožnil s postojem i praxí jiných zemí (včetně Polska), kde se na zachování vlastních jmen tohoto druhu velmi dbá.“ A co je neméně důležité, šlo by o nápravu politických rozhodnutí z dob, které by neměly mít dopad na současnost.
(Autorem článku je profesor PhDr. Karol Daniel Kadłubiec, DrSc. Působí na Katedře slavistiky Ostravské univerzity)