Przywrócenie historycznej nazwy rzeki OLZA
Znovunavrácení původního historického názvu řece OLZA

Ruch Polityczny Wspólnota-Coexistentia przygotował petycję i wystosował list do ministra Rządu Republiki Czeskiej, Michaela Kocába, następująej treści: Komitet do spraw Mniejszości Narodowych reprezentujący interesy obywateli narodowości polskiej mieszkających w gminach na terenie, których mają prawo, zgodnie z prawodawstwem Republiki Czeskiej oraz ratyfikowanych Umów Europejskich do napisów dwujęzycznych, żądamy przywrócenia historycznej nazwy rzeki Olza. Nazwa historyczna rzeki Olza została zmieniona w latach 60-tych zeszłego wieku na podstawie wtedy szerzonej ideologii komunistycznej „Związek Radziecki nasz wzór“. Dlatego Urząd Kartograficzny demonstracyjnie zmienił nazwę rzeki na podstawie sowieckich map wojskowych na Olszę. Jesteśmy przekonani, że obecnie można naprawić anarchię niedemokratycznego ustroju. Dlatego żądamy o przywrócenie poprzedniej nazwy historycznej na rzekę Olza. Jeżeli ostatnie stanowisko Ministerstwa Spraw Wewnętrznych już nie stanowi innej przeszkody li-tylko wymagania finansowe, proponujemy wykorzystanie środków finansowych przeznaczonych z budżetu państwa na napisy dwujęzyczne. Komitet petycyjny działa w składzie: inż. Zygmunt Stopa – przewodniczący, Władysław Niedoba, inż. Tadeusz Toman, inż. Bogusław Kaleta, CSc i Dr. inż. Stanisław Gawlik. Arkusze petycyjne podpisało 390 osób. Zamieszczamy kserokopię tekstu petycji, a także obszerne fragmenty artykułu Mgr Ondřeja Šefčíka, PhD., kierownika Instytutu Językoznawstwa Fakultetu Filozoficznego Uniwersytetu Masaryka w Brnie, jaki zamieścił w czasopiśmie „Těšínsko“ numer 3/2003 na temat etymologii nazwy rzeki Olsza = Olza.

Politické hnutí Coexistientia-Soužití připravilo petici a zaslalo dopis ministru České republiky, Michaelu Kocábovi, následujícího znění: Výbor pro národnostní menšiny reprezentující zájmy občanů polské národnosti, žíjících v obcích kde podle zákona ČR a ratifikovaných evropských úmluv je nárok na dodržování dvojjazyčností, žádáme, aby byl znovunavrácen původní, historický název řece Olza. Historický název řeky Olza byl změněn v 60.tých letech minulého století a to ve smyslu tehdy šířené komunistické ideologie „Sovětský svaz náš vzor“. Proto Kartografický ústav, aby šel příkladem, přejmenoval, podle vojenských sovětských map řeku Olzu na Olši . Máme za to, že současná doba umožňuje napravit zlořády nedemokratického režimu a proto žádáme o navrácení původního historického názvu řece na Olza. Jestliže poslední stanovisko Ministerstva vnitra již nestaví uvedenému přejmenování jinou překážku než finanční náročnost, navrhujeme využít finanční prostředky jenž jsou uvolněné ze státního rozpčtu na dvojjazyčné nápisy. Petiční výbor působí ve složení: Ing. Zygmunt Stopa – předseda, Władysław Niedoba, Ing. Tadeusz Toman, Ing. Bogusław Kaleta, CSc i Dr. Ing. Stanisław Gawlik. Petiční archy podepsalo 390 osob. Zveřejňujeme xerokopií textu petice, a také rozsáhlé úryvky článku Mgr. Ondřeje Šefčíka, PhD., vedoucího Ústavu jazykovědy filosofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně, který byl zveřejněn v časopise „Těšínsko“ 3/2003 na téma etymologie jména řeky Olše = Olza.

Rzeka Olza wypływa pod górą Ganczorka, 909 n.p.m. Do jej źródeł organizowane są od 1999 roku wycieczki rowerowe i autobusowe. W 2000 roku właśnie pod Ganczorką Wspólnota-Coexistentia razem z PZKO i Kongresem Polaków („3x3“) rozpoczęła kampanię przed wyborami wojewódzkimi / Az Olza folyó a 909 m tengerszinti magasságú Gančorka hegy alatt ered. Forrásaihoz 1999 óta kerékpár-kirándulásokat és autóbusz-társasutazásokat szoktak rendezni. 2000-ben éppen a Gančora alatt indította el kampányát a Coexistentia-Együttélés karöltve a PZKO-val (Lengyel Kulturális-Művelődési Szövetség) és a Lengyelek Kongresszusával („3x3“) a kerületi választások előtt. / Řeka Olza pramení pod horou Gančorka, 909 n.m. K jejím zřídlům jsou od roku 1999 pořádány cyklistické výlety i autobusové zájezdy. V roce 2000 právě pod Gančorkou Coexistentia-Soužití spolu s PZKO a Kongresem Poláků („3x3“) zahájila kampaň před krajskými volbami.

OLZA – ŚWIĘTA RZEKA / OLZA – SZENT FOLYÓ /
OLZA – SVATÁ ŘEKA

Są rzeki święte, Nil na przykład, rzeki ogromne: Amazonka, Missisipi, Don, Dunaj, rzeki będące symbolem państwowości narodu: Wisła, Wełtawa,, rzeki wielonarodowe, jak choćby już wspomniany Dunaj, Odra i wreszcie Olza. Rzeki duże i małe mają swoją historię, jak chociażby nasza, 99-kilometrowa Olza z dorzecza Odry. Olza jest rzeką przekorną. Ma swe źródła w okolicach Ganczorki, niedaleko Wisły. Mogła połączyć się z Wisłą lub popłynąć w stronę zlewiska Morza Czarnego. Wybrała Bałtyk, ale drogą nieco okrężną, kierując swe wody do Odry. Inna jest Olza wiosną, inna latem lub jesienią. W zimie poza nielicznymi plosami w ogóle nie zamarza. Każdy ten swój odcinek Olzy widzi i pamięta inaczej. Jak widział ją i pamiętał poeta Jan Kubisz (1848-1929) wiemy z jego pieśni „Płyniesz Olzo“. Świętą rzeką nazwała Olzę Pola Gojawiczyńska w swej na ogół nieznanej powieści „Święta rzeka“ z 1939 roku.

Vannak szent folyók, mint a Nilus, szilajak, gyorsak és erősek, mint az Amazonas, Mississippi, Don és Duna. Némely folyók államiságot, nemzeti érzelmet jelképeznek, mint a Visla, Moldva, mások pedig soknemzeti érzelmeket, mint például a már említett Duna, Odra és végezetül az Olza az Odra folyamvidékén. Az Olza azonban dacolni is tud. Forrásai a Gančorka környékén vannak, nem messze a Visla folyó forrásától. Egyesülhetett volna vele vagy megtalálhatta volna végcélját a Fekete-tengerben. Azonban vizét az Odrába vezeteve a Balti-tengert választotta ki. Az Olza más tavasszal, más nyáron és ősszel. Télen, kivéve egynéhágy mélyvízi helyen, majdnem soha nem fagy be. Minden ember, aki valahogy kötődik az Olzához, folyásának az általa kiválasztott szakaszát másképp és másképp érzékeli. Azt, hogy hogyan látta és emlékezett rá Jan Kubisz költő (1848-1929), azt a „Plyniesz Olzo“ c. dal szövegéből érezzük legjobban. Szentnek Pola Gojawiczyňska tekintette az 1939-ből származó kevésbé ismert „Szent folyó“ c. regényében.

Jsou řeky posvátné jako například Nil, řeky dravé a silné jako Amazonka, Missisipi, Don a Dunaj. Některé řeky symbolizují státnost, národnostní cítění jako Visla, Vltava, jiné jsou zase mnohonárodní jako například už výše zmíněny Dunaj, Odra a na konec Olza v povodí Odry. Olza však umí také vzdorovat. Její prameny jsou v okolí Gančorky, nedaleko pramene řeky Visly. Mohla se s ní spojit nebo nalézt svůj konečný cíl v Černém moři. Směřujíc své vody do Odry, vybrala si moře Baltické. Jiná je Olza na jaře, jiná v létě a na podzim. V zimě vyjma několika tůní téměř nezamrzá. Každý člověk, nějak svázaný s Olzou, ten svůj úsek jejího toku vníká jinak. Jak ji viděl a pamatoval si básník Jan Kubisz (1848-1929), pociťujeme z textu písně „Płyniesz Olzo“. Za posvátnou ji považovala Pola Gojawiczyňska ve svém nepříliš známém románu z roku 1939 „Svatá řeka“.

Slezská řeka Olše = Olza (Mgr. Ondřej Šefčík, PhD.)

Historie hydronyma Olše. Řeka Olše / Olza je dlouhá 83 km, pramení v polských Beskydech u Istebné a vlévá se do Odry nad Starým Bohumínem. První písemná zmínka o řece je z roku 1290, další pak z roku 1450 (Olzam). V dialektech českých i polských je řeka označována pouze jako Olza. Jméno Olše bylo řece Olze přičteno lidovou etymologii a úředním rozhodnutím, aby tak byl posílen „více český“ charakter Těšínska (ve stejné době na polské straně byl z obdobných důvodů prosazován název „více polský“ Olsza). Etymologii slovanskou ad apelativa olše je nutné odmítnout již pro materiály jak z dialektů tak i historických pramenů, které tuto podobu nikdy neuvádějí. Proto za základ zkoumání je nutno vzít jméno Olza, které je doloženo (jak jsme výše ukázali) v dialektech i pramenech. Toto hydronymum však nemá dle všeho slovanskou etymologii, je pro slovanskou etymologii nejasné a neprůhledné. Právě pro tuto neprůhlednost můžeme předpokládat, že hydronymum Olza má původ starší než slovanský. Vzhledem k tomu, že vše, co známe z předslovanských jazyků, kterými se hovořilo na našem území, se nedochovalo nic jiného, než právě toponyma (tj. místní jména), musíme vždy při pokusech o etymologii toponyma jako předslovanského vzít v úvahu systémovost takové etymologie. V zásadě lze počítat s dvěma předhistorickými vrstvami bezprostředně doloženého etnika a přinejmenším jednou vrtstvou etnika nedoloženou. První vrstvou jsou Germáni, hovořící germánskými jazyky, druhou keltskými jazyky hovořící Keltové. Obě vrstvy pak přináleží k tzv. indoevropským jazykům (ostatně jako latina, slovanské jazyky, indické jazyky, balské jazyky, iránské jazyky, řečtina, arménština etc.). Třetí vrstvou, která není doložena v historických pramenech, je předpokládána vrstva ranného indoevropského obyvatelstva, pro které se užívá (z nedostatku lepšího názvu) termín staroevropská. Staroevropská hypotéza, kterou mnohaletým výzkumem vytvořil Hans Krahe a jeho žácí a následovníci je dnes považována mezi indoevropeisty za v zásadě prověřenou a obecně přijatou. Příslušníky tohoto etnika pokládáme dnes za předky většiny dnešních indoevropských jazyků v Evropě, hovořili tedy jazykem, z něhož se vyvinuly později keltské, germánské, baltské a slovánské jazyky. Jako staroevropské může být označeno takové hydronymum, které splňuje některé důležité podmínky. O jejich specifikace se pokusil svého času W.P.Schmid a stanovil několik pravidel, při jejichž splnění je hydronymum považováno za staroevropské. 1) Jméno musí být indoevropského původu a skládat se ze známé rodiny kořenů o významech „voda, téci, vlhkost“ a sifixů. 2) Jméno musí být doloženo na vzdálených místech především nestředomořské Evropy. 3) Toto doložení musí být neshodné s rozšířením nám dnes známých indoevropských jazykových rodin. Shrneme-li tedy tyto teze, vidíme, že v případě staroevropského „jazyka“ hovoříme o jazyce indoevropském a to takovém, kterým se hovořilo na velké ploše Evropy před rozpadem tohoto staroevropského kontinua na jednotlivé indoevropské jazykové větve Evropy.

Vlastní etymologie hydronyma Olza. Bořek spolu s Lehr-Spławiňským vycházejí ze starší etymologie Milewského. Ten etymologizuje z ide. tvaru *Ali-ga, přičemž *ali- přiřazuje význam „bílý“ a ga je hodnoceno jako starý sufix objevující se i v struga (stru-) čes., pol. Olza. Etymologie Jurgena Udolpha vychází z předpokládaného tvaru Aliga, Olbga, Oldza. Tak soudí kromě Milewského, Bořka a Lehra-Spławiňského ostatně i kolektiv autorů „Zeměpisných jmen…“. Udolph přináší soubor hydronym: Algá, Allge, Algupys, Algupis, Alguvá, Algasis, Algetos, Algaw z východního Pruska, Litvy, Lotyšska, Kuronska a Běloruska, řeku Alguštica a lokalitu Algunja na Balkáně, lokalitu Etrurii, Algae, španělské řeky Algama, Algameca, Algamitas a lýdskou lokalitu ´cdyi“a. Tentýž autor rekonstruuje kořenovou podobu *el-gl ol-g- „zapáchat, hnít“, Olza tedy znamená dle Udolpha „páchnoucí řeka“, což je motivace ještě semanticky možná, kterou přinesl již K.Buga, který spojil naše hydronymum a rus. olbgá „bažina, bláto“ a srovnával s lot. alga. Obdobně soudí i autoři „Zeměpisných jmen…“. Obraťme však svou pozornost zpět k Hansi Krahemu a povšimněme si, že Hans Krahe nalézá relativně vysoký počet řek s kořenem *el-/*ol-/*al- po celé Evropě. Pokud předpokládáme, že dnešní Olza (*Olbza, germánská *Aliza) po uplatnění Vernerova zákona (jako Jizera, germánská *hara, staroevropská *hara, není tedy ani toto jméno řeky keltského původu, byť se to běžně traduje) vzniklá z původního, staroevropského *Alisa (nejspíše keltským zprostředkováním). V duchu staroevropské teorie můžeme považovat *al- za kořen a *-sa za hydronymický sufix. Nyní je ovšem nutné dokázat, že naše rekonstruovaná *Alisa je vskutnku staroevropská a ne kupříkladu keltská. Vezměme do ruky mapu Evropy a zanesme do ní hydronyma od stejného kořene *al- motivována různými sufixy. Jedná se o řeku Ala v Norsku, lotyšskou řeku Ala, přítok Bereziny Ola, potok a stejnojmenné město Ala při Adiži. Další tvary zastupuje řeka v Latiu Allia I´Alia, řeka při Jíilichu *Al{a) Elle a přítok litevské Upé Alej. Též je možné jmenovat říčku *Alva (Olve) v povodí Labe (stará Alva, Olva), řeku Alava (Allow) v Cornwallu, Allaw na Alglesey, jezero Alowe (1355) ve východním Prusku (Alavia, jezero na Litvě Alóvé a lotyšskou řeku Alave. Hydronyma typu *Alaventa jsou velmi častá ve Velké Británii. Jmenujme Alwent Beck (1235 Alewent) u Durhamu, Alwini Alwyn (1200 Alewent) v Nortumberlandu, Allen (1275 Alwent) rovněž v Nortumberlandu a Allan Water (12 st. Aloent, 1160 Alewent), přítok Tweedu ve Skotsku. Existují rovněž rař-sufixové tvary – za všechny přítok Neckaru Alantia (773) Elz a stejnojmenný přítok Mosely, Elte (1014 Alinde), severozápadně španělskou řeku Alenza < *Alentia a lit. Alantá. Z r-sufixů snad stačí jmenovat řeku Alara (1096), dnešní Aller, přítok Wesery. Pro nás nejzajímavější však jsou s-sufixy, už pro její vztah k naší Olze, kterou rovněž považujeme za sufigovanou pomocí -s-. Tak Alsa, dnešní Ausa, se vlévá do Jadranu při Aquilei, Alsa, dnešní Als při Vídni, řeka Alsa na Litvě, existují dvě toskánské říčky Elsa a jedna stejnojmenná na Sicílii. Z báze *Alsina, *Elsana můžeme jmenovat německou Else (13 st. Elsen), Use (1108 Ilisina), řeku Auze < *Alisa, přítok Auby, přítok Rýna Elisa (983), dále Ausenne<Alisenna<Alisontia ve Francii, k ní pak další francouzské řeky jako jsou Ausonne <Alisontia, Auzance ve Vendée, Alsance (též Alrance, Rance), přítok Rhóny Lozence a Au-zances (1195 Alsanciá), odvozené od *Alisan-tia. Co do sémantického obsahu staroevrop-ského kořene *al-, Krahe nachází lot. nř- kmen aluóts „pramen“, lit. aleti „zpalavovat“, almeti „téci“, almés, elmés, plur. „tělní tekutina, krev“, adv. Almais „tekoucí, spěchající“. Jméno Olza snad tedy znamenalo prostě jen „tok“, což je z hlediska pravidel pro určování staroevropských hydronym naprosto regulérní.
Můžeme tedy jméno řeky Olzy považovat za prokázané staroevropské, neboť vyhovuje jak svým sémantickým obsahem, tak i možnosti zařazení do širší staroevropské struktury slovotvorné a zároveň rozšíření příbuzných hydronym přesvědčivě ukazuje nemožnost přisoudit našemu hydronymu keltský či germánský původ. Řeka Olza není ostatně ve Slezsku (ani v českých zemích) zdaleka jedinou „staroevropskou řekou“. Sama Odra je stejného původu, dále Opava, Visla, Nisa, jinde v českých zemích pak Morava, Dyje, Labe, Jizera, Otava, možná i další.
V tomto smyslu je tedy dvojnásob smutné naivněnacionali-stické přejmenování řeky na Olši, které nikoho neobohatilo (politicky, ani duchovně), ba ochudilo nás o starý střípek minulosti stejně spolehlivě,jako dynamit zničí starý dům.

Převzato z coexistentia, 2010

PŁYNIESZ OLZO PO DOLINIE...

to nieoficjalny hymn Śląska Cieszyńskiego (szczególnie Polaków na Zaolziu) będący manifestacją polskości tego regionu, napisana przez polskiego nauczyciela Jana Kubisza (1848-1929).

Pieśń opublikowana została w 1889 pod tytułem Nad Olzą w Śpiewach starego Jakuba.

Źródło rzeki Olzy

Źródła Olzy - audycja radiowa

®